Challenges
Datasets
Workspaces
Papers
Discussions
Leaderboard
Log inSign up
Challenges
Datasets
Workspaces
Papers
Discussions
Leaderboard
Blog
Job Board
Q3AS

© 2026 Aqora Quantum S.A.S.

TermsPrivacyLegal Notice

E-LOGOS

Objektívna pravdepodobnosť ako DYNAMIS

Peter Bolcha

Published Jun 1, 2003• 0 citations
OpenAlex

Abstract

Ide o pokus o uchopenie Heisenbergovho pojmu potecie, resp. "tendencie k určitému dianiu" prostredníctvom jeho odkazu na Aristotelov pojem DYNAMIS. Pri tvorbe práce som vychádzal z Heideggerovej interpretácie Aristotelovej METAFYZIKY IX., 1-3.V úvode sa snažím načrtnúť problematickosť ciest ku kvantovým javom, zapríčinenú nedostupnosťou vysokej matematiky pre laickú verejnosť. Ako jedna z možných ciest k uchopeniu špecifického preblému - tzv. objektívnej pravdepodobnosti - sa ukáže práve uvedený Heisenbergov odkaz. Tento odkaz sa snažím rozvíjať s rôznych možných pohľadov v hlavnej časti práce.

Related papers

Tim Maudlin: Philosophy of Physics: Quantum Theory

Róbert Maco

Americký filozof vedy Tim Maudlin patrí v súčasnej filozofii fyziky medzi najznámejších a najuznávanejších autorov.Viacero z jeho doterajších knižných publikácií sa vyznačuje dvoma spoločnými vlastnosťami.Napriek zložitým témam sú pomerne ústretové aj voči čitateľovi, ktorý nie je špecialistom v danej vedeckej alebo filozofickej disciplíne, takže môžu slúžiť aj ako úvody do problematiky.Samozrejme, čitateľ začiatočník musí byť pripravený na pomalé, pozorné čítanie a na to, že sa po ceste bude musieť priučiť čo-to z matematického aparátu rozoberaných teórií.Druhou spoločnou črtou jeho kníh je jasnosť a rezolútnosť filozofických postojov, ktoré Maudlin obhajuje.Nezriedka pritom ide proti široko akceptovaným spôsobom uvažovania a nezdráha sa štedro rozdávať kritiku na obe stranysmerom ku komunite fyzikov, ako aj do vlastných filozofických radov.Ak spomenutá charakteristika platí o jeho predchádzajúcich dielach (napr.Maudlin 2011 a Maudlin 2012), na toto posledné sa hodí dvojnásobne.Jeho úvodná prezentácia kvantovej teórie si od čitateľa žiada len nevyhnutné penzum matematiky (komplexné čísla, derivácie, matice) a patrí k tomu najlepšiemu, čo si možno v rámci úvodov do filozofie kvantovej fyziky prečítať, a to od čias prvého vydania dnes už klasickej knihy Davida Z. Alberta (Albert 1992).A pokiaľ ide o kritiku a polemiku, téma ako kvantová teória -so všetkými svojimi historickými a filozofickými peripetiami -si priam žiada razantné formulovanie vlastného stanoviska, ak autor nechce, aby sa jeho príspevok k diskusii stratil medzi desiatkami až stovkami iných interpretačných pokusov.

Filozofia•Jun 18, 2020•0 citations

Bytostná role předporozumění u vybraných zakladatelů kvantové teorie

Filip Grygar

Článek se zabývá existenciální rolí předporozumění u vůdčích zakladatelů kvantové teorie. V první části článek představuje Heideggerovo hermeneuticko-fenomenologické uchopení pojmu rozumění. Ve druhé části se autor pokouší prostřednictvím rozmanitých příkladů aplikovat tuto koncepci na způsob myšlení, s nímž fyzici (Planck, Einstein, de Broglie, Rutherford,Bohr, Heisenberg a Schrödinger) přistupovali k řešení vědeckých hádanek a návrhům nových předpokladů při vzniku kvantové teorie. Text je příspěvkem do debat v rámci filosofie a metodologie vědy, v níž je stále podceňována zásadní role předporozumění ve vědeckých aktivitách.

Teorie vědy / Theory of Science•May 10, 2021•1 citation

On properties of correlations in quantum mechanics and generalized probabilistic theories

Waldemar Kłobus

Rozprawa doktorska jest poświęcona analizie pewnych własności korelacji w mechanice kwantowej oraz ogólnych teoriach probabilistycznych. Pierwsza część rozprawy dotyczy aktywacji łamania nierówności CHSH za pomocą wymiany splątania. Pokazano, że wykorzystując wiele odpowiednio dobranych stanów niełamiących nierówności CHSH można, w wyniku wykonywania wielokrotnej wymiany splątania, otrzymać stan kwantowy łamiący tę nierówność. W drugiej części rozprawy wprowadzono miary kontekstualności: wzajemną informację kontekstualności oraz względną entropię kontekstualności. Pokazano, że obie miary są sobie równoważne. Ponadto wyznaczono wartości względnej entropii kontekstualności między innymi dla następujących układów: kwadratu Peresa-Mermina, gwiazdy Mermina oraz układu Popescu-Rohrlicha. Kolejna część rozprawy dotyczy ograniczeń na ilość korelacji między wynikami pomiarów wykonywanych przez dwie osoby na współdzielonym stanie kwantowym. Zaproponowano i udowodniono dla szerokich klas stanów kwantowych nowe zasady wykluczania informacji. Pierwsza z nich ogranicza sumę wzajemnych informacji w przypadku, gdy jedna osoba mierzy jedną obserwablę, a druga osoba mierzy jedną z dwóch obserwabli. Druga zasada ogranicza sumę wzajemnych informacji w przypadku, gdy obie osoby mierzą po jednej z dwóch obserwabli. W ostatniej części rozprawy zbadano relacje między kodami swobodnego dostępu a układami (nie-)sygnalizującymi. Zdefiniowano układ związany z kodem swobodnego dostępu (uKSD), który wraz z wykorzystaniem dodatkowego bitu informacji funkcjonuje jak kod swobodnego dostępu. Wykazano, że niesygnalizujący uKSD jest równoważny układowi Popescu-Rohrlicha. Dodatkowo sformułowano nierówności wiążące możliwości wykorzystania tych zasobów oraz pokazano, że w niektórych przypadkach zasoby sygnalizujące mogą być mniej użyteczne niż niesygnalizujące.

•Jul 9, 2014•0 citations

Schrödingerova kočka a nový pohled na svět

Současná věda a fyzika se snaží vyhnout tématům, jako je vědomí a jeho podstata. Považuje je pouze za produkt činnosti mozku. Jak však naznačuje kvantová mechanika, fenomén vědomí (vědomého pozoro­va­tele) může úzce souviset s fyzikální podstatou našeho světa. K čemu by byl vesmír, kdyby zde nebyl nikdo, kdo by ho mohl pozorovat? Slavný myšlenkový experiment Schrödingerova kočka nám umožňuje podívat se na svět z jiného úhlu, než nás učili ve kole. Vesmír nemusí být jen masou neživé hmoty, v níž se život objevil jako náhodná ano­málie, ale naopak může být výsled­kem principu, který upřednostňuje pozo­ro­­va­tele před pozorovaným. To ale radikálně mění způsob, jak chápat tento svět.

•Jan 1, 2022•0 citations

Sto rokov od narodenia Erwina Schrödingera. I. Schrödinger a jeho cesta ku kvantovej mechanike

Rudolf Zajac, Teodor Obert

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie•Jan 1, 1987•0 citations

Algebraické a mírově-teoretické vlastnosti struktur blízkých k Booleovým algebrám

Michal Hroch

Téma této disertační práce je studium konečně aditivních měr na strukturách blízkých Booleovým algebrám. Ve formulaci přijaté v teoretické fyzice jde o vyšetřování stavů na kvantových logikách. Přínos této disertační práce je obsažen v pěti přiložených článcích. V prvním z těchto článků se autor zabývá stavy s hodnotami v obecném tělese charakteristiky nula. Cílem je zobecnit klasickou Hornovu-Tarského větu o rozšiřování stavů (HT). Autor částečně uspěl v některých speciálních případech, ale obecně se ukázalo, že přirozená reformulace věty HT pro tělesa neplatí (kromě znaménkové formulace HT, kde se podařilo původní reálně hodnotovou HT zobecnit na tělesovou formulaci). V druhém článku autor vyšetřuje ortomodulární svazy, které dovolují zavedení symetrické diference. Tyto struktury, které jsou v současné době intenzivně studovány, byly v tomtu článku obohaceny o vhodný pojem stavu. Vznikla pak otázka, kdy se dá daný stav rozšířit na větší logiku (případně i takovou, která není množinově reprezentovatelná). Autor ukázal, že stavová rozšíření jsou možná pokud je stav definován na Booleově algebře. V obecnosti ani logiky velice blízké Booleovským stavová rozšíření nedovolují. Ve třetím článku autor dále analyzoval množinově reprezentovatelné logiky. Jako hlavní výsledky lze jmenovat kritérium pro rozšiřování stavů na Gudderových logikách a příspěvek k jistým fyzikálně motivovaným otázkám pro klasickou hustotní logiku (určitý nový pohled na Banachovy limity). Ve čtvrtém článku se autor zabývá pravděpodobnostně motivovaným pojmem Jauchova-Pironova stavu. Autor nalezl nutnou a postačující podmínku pro rozšiřování stavů definovaných na Booleově algebře a zachovávající při rozšíření Jauchovu-Pironovu vlastnost. Aplikací tohoto výsledku je dokázána věta o rozšiřování Jauchových-Pironových stavů na projektorovou logiku L(H). V pátém článku je zavedeno jisté nekonečné rozšíření Gudderovy logiky. V poněkud překvapivém kontrastu s konečnou Gudderovou logikou je dokázáno, že tyto zobecněné logiky dovolují rozšiřování stavů na potenční množinu.

•Aug 12, 2019•0 citations
Ide o pokus o uchopenie Heisenbergovho pojmu potecie, resp. "tendencie k určitému dianiu" prostredníctvom jeho odkazu na Aristotelov pojem DYNAMIS. Pri tvorbe práce som vychádzal z Heideggerovej interpretácie Aristotelovej METAFYZIKY IX., 1-3.V úvode sa snažím načrtnúť problematickosť ciest ku kvantovým javom, zapríčinenú nedostupnosťou vysokej matematiky pre laickú verejnosť. Ako jedna z možných ciest k uchopeniu špecifického preblému - tzv. objektívnej pravdepodobnosti - sa ukáže práve uvedený Heisenbergov odkaz. Tento odkaz sa snažím rozvíjať s rôznych možných pohľadov v hlavnej časti práce.
Americký filozof vedy Tim Maudlin patrí v súčasnej filozofii fyziky medzi najznámejších a najuznávanejších autorov.Viacero z jeho doterajších knižných publikácií sa vyznačuje dvoma spoločnými vlastnosťami.Napriek zložitým témam sú pomerne ústretové aj voči čitateľovi, ktorý nie je špecialistom v danej vedeckej alebo filozofickej disciplíne, takže môžu slúžiť aj ako úvody do problematiky.Samozrejme, čitateľ začiatočník musí byť pripravený na pomalé, pozorné čítanie a na to, že sa po ceste bude musieť priučiť čo-to z matematického aparátu rozoberaných teórií.Druhou spoločnou črtou jeho kníh je jasnosť a rezolútnosť filozofických postojov, ktoré Maudlin obhajuje.Nezriedka pritom ide proti široko akceptovaným spôsobom uvažovania a nezdráha sa štedro rozdávať kritiku na obe stranysmerom ku komunite fyzikov, ako aj do vlastných filozofických radov.Ak spomenutá charakteristika platí o jeho predchádzajúcich dielach (napr.Maudlin 2011 a Maudlin 2012), na toto posledné sa hodí dvojnásobne.Jeho úvodná prezentácia kvantovej teórie si od čitateľa žiada len nevyhnutné penzum matematiky (komplexné čísla, derivácie, matice) a patrí k tomu najlepšiemu, čo si možno v rámci úvodov do filozofie kvantovej fyziky prečítať, a to od čias prvého vydania dnes už klasickej knihy Davida Z. Alberta (Albert 1992).A pokiaľ ide o kritiku a polemiku, téma ako kvantová teória -so všetkými svojimi historickými a filozofickými peripetiami -si priam žiada razantné formulovanie vlastného stanoviska, ak autor nechce, aby sa jeho príspevok k diskusii stratil medzi desiatkami až stovkami iných interpretačných pokusov.
Článek se zabývá existenciální rolí předporozumění u vůdčích zakladatelů kvantové teorie. V první části článek představuje Heideggerovo hermeneuticko-fenomenologické uchopení pojmu rozumění. Ve druhé části se autor pokouší prostřednictvím rozmanitých příkladů aplikovat tuto koncepci na způsob myšlení, s nímž fyzici (Planck, Einstein, de Broglie, Rutherford,Bohr, Heisenberg a Schrödinger) přistupovali k řešení vědeckých hádanek a návrhům nových předpokladů při vzniku kvantové teorie. Text je příspěvkem do debat v rámci filosofie a metodologie vědy, v níž je stále podceňována zásadní role předporozumění ve vědeckých aktivitách.
Rozprawa doktorska jest poświęcona analizie pewnych własności korelacji w mechanice kwantowej oraz ogólnych teoriach probabilistycznych. Pierwsza część rozprawy dotyczy aktywacji łamania nierówności CHSH za pomocą wymiany splątania. Pokazano, że wykorzystując wiele odpowiednio dobranych stanów niełamiących nierówności CHSH można, w wyniku wykonywania wielokrotnej wymiany splątania, otrzymać stan kwantowy łamiący tę nierówność. W drugiej części rozprawy wprowadzono miary kontekstualności: wzajemną informację kontekstualności oraz względną entropię kontekstualności. Pokazano, że obie miary są sobie równoważne. Ponadto wyznaczono wartości względnej entropii kontekstualności między innymi dla następujących układów: kwadratu Peresa-Mermina, gwiazdy Mermina oraz układu Popescu-Rohrlicha. Kolejna część rozprawy dotyczy ograniczeń na ilość korelacji między wynikami pomiarów wykonywanych przez dwie osoby na współdzielonym stanie kwantowym. Zaproponowano i udowodniono dla szerokich klas stanów kwantowych nowe zasady wykluczania informacji. Pierwsza z nich ogranicza sumę wzajemnych informacji w przypadku, gdy jedna osoba mierzy jedną obserwablę, a druga osoba mierzy jedną z dwóch obserwabli. Druga zasada ogranicza sumę wzajemnych informacji w przypadku, gdy obie osoby mierzą po jednej z dwóch obserwabli. W ostatniej części rozprawy zbadano relacje między kodami swobodnego dostępu a układami (nie-)sygnalizującymi. Zdefiniowano układ związany z kodem swobodnego dostępu (uKSD), który wraz z wykorzystaniem dodatkowego bitu informacji funkcjonuje jak kod swobodnego dostępu. Wykazano, że niesygnalizujący uKSD jest równoważny układowi Popescu-Rohrlicha. Dodatkowo sformułowano nierówności wiążące możliwości wykorzystania tych zasobów oraz pokazano, że w niektórych przypadkach zasoby sygnalizujące mogą być mniej użyteczne niż niesygnalizujące.
Současná věda a fyzika se snaží vyhnout tématům, jako je vědomí a jeho podstata. Považuje je pouze za produkt činnosti mozku. Jak však naznačuje kvantová mechanika, fenomén vědomí (vědomého pozoro­va­tele) může úzce souviset s fyzikální podstatou našeho světa. K čemu by byl vesmír, kdyby zde nebyl nikdo, kdo by ho mohl pozorovat? Slavný myšlenkový experiment Schrödingerova kočka nám umožňuje podívat se na svět z jiného úhlu, než nás učili ve kole. Vesmír nemusí být jen masou neživé hmoty, v níž se život objevil jako náhodná ano­málie, ale naopak může být výsled­kem principu, který upřednostňuje pozo­ro­­va­tele před pozorovaným. To ale radikálně mění způsob, jak chápat tento svět.
Téma této disertační práce je studium konečně aditivních měr na strukturách blízkých Booleovým algebrám. Ve formulaci přijaté v teoretické fyzice jde o vyšetřování stavů na kvantových logikách. Přínos této disertační práce je obsažen v pěti přiložených článcích. V prvním z těchto článků se autor zabývá stavy s hodnotami v obecném tělese charakteristiky nula. Cílem je zobecnit klasickou Hornovu-Tarského větu o rozšiřování stavů (HT). Autor částečně uspěl v některých speciálních případech, ale obecně se ukázalo, že přirozená reformulace věty HT pro tělesa neplatí (kromě znaménkové formulace HT, kde se podařilo původní reálně hodnotovou HT zobecnit na tělesovou formulaci). V druhém článku autor vyšetřuje ortomodulární svazy, které dovolují zavedení symetrické diference. Tyto struktury, které jsou v současné době intenzivně studovány, byly v tomtu článku obohaceny o vhodný pojem stavu. Vznikla pak otázka, kdy se dá daný stav rozšířit na větší logiku (případně i takovou, která není množinově reprezentovatelná). Autor ukázal, že stavová rozšíření jsou možná pokud je stav definován na Booleově algebře. V obecnosti ani logiky velice blízké Booleovským stavová rozšíření nedovolují. Ve třetím článku autor dále analyzoval množinově reprezentovatelné logiky. Jako hlavní výsledky lze jmenovat kritérium pro rozšiřování stavů na Gudderových logikách a příspěvek k jistým fyzikálně motivovaným otázkám pro klasickou hustotní logiku (určitý nový pohled na Banachovy limity). Ve čtvrtém článku se autor zabývá pravděpodobnostně motivovaným pojmem Jauchova-Pironova stavu. Autor nalezl nutnou a postačující podmínku pro rozšiřování stavů definovaných na Booleově algebře a zachovávající při rozšíření Jauchovu-Pironovu vlastnost. Aplikací tohoto výsledku je dokázána věta o rozšiřování Jauchových-Pironových stavů na projektorovou logiku L(H). V pátém článku je zavedeno jisté nekonečné rozšíření Gudderovy logiky. V poněkud překvapivém kontrastu s konečnou Gudderovou logikou je dokázáno, že tyto zobecněné logiky dovolují rozšiřování stavů na potenční množinu.