Challenges
Datasets
Workspaces
Papers
Discussions
Leaderboard
Log inSign up
Challenges
Datasets
Workspaces
Papers
Discussions
Leaderboard
Blog
Job Board
Q3AS

© 2026 Aqora Quantum S.A.S.

TermsPrivacyLegal Notice

Trends in Education

PROPOSAL FOR THE INITIAL COURSE OF THE QUANTUM MECHANICS FOR INFORMATICS

Matúš Sitkey

Published Dec 9, 2018• 0 citations
Publisher

Abstract

ČlĂĄnok je Ăşvodom do problematiky kvantovej informatiky. Jeho cieÄžom je jednoduchou formou ozrejmiĹĽ problematiku kvantovĂŠho bitu – qubit. VychĂĄdzame z opisu kvantovĂŠho systĂŠmu. NĂĄsledne pomocou Machovho–Zenderovho interferometra vysvetÄžujeme princĂ­p superpozĂ­cie, ako elementĂĄrny pojem kvantovej fyziky. NadväzujĂşc na uvedenĂş teĂłriu kvantovej informatiky je spracovanĂĄ problematika kvantovĂ˝ch registrov prinĂĄĹĄajĂşca vysokĂş operačnĂş rĂ˝chlosĹĽ kvantovĂ˝ch počítačov. UvedenĂĄ teĂłria bola spracovanĂĄ ako Ăşvod kurzu kvantovej fyziky pre ĹĄtudijnĂŠ zameranie orientovanĂŠ na informatiku, perspektĂ­vne na ĹĄpecializĂĄciu kvantovĂĄ informatika.

DOI
10.5507/tvv.2018.016

Related papers

Quantum computing in many-body physics

Jan Brandejs

Název práce: Kvantové výpočty v mnohočásticové fyzice Autor: Jan Brandejs Katedra: Ústav částicové a jaderné fyziky Vedoucí bakalářské práce: prof. RNDr. Pavel Cejnar, Dr., DSc., Ústav částicové a jaderné fyziky Abstrakt: Při simulaci mnohočásticových kvantových systém· obvykle dochází k exponenciální explozi výpočetní složitosti. Kvantové počítače umožňují ten- to problém principiálně vyřešit. Díky práci R. Feynmanna je známo, že axiomy teorie složitosti vychází z fyzikálních zákon·. Situace se změní, zavedeme-li do výpočetního procesu mimo klasické fyziky i kvantovou teorii. Ukazuje se, že pro efektivní simulaci kvantového systému je vhodné použít jiný, lépe kontrolovatelný kvantový systém. Realizace výpočtu s využitím q-bit· a kvantového paralelismu pak ve vybraných případech vede k zásadní redukci složitosti. Kvantové počítače potenciálně umožňují realizaci výpočt· a simulací, které jsou s klasickými počíta- či prakticky neproveditelné. Zejména na poli kvantové chemie vyvstává možnost přímočaré aplikace. Tato práce je zaměřena na použití kvantových počítač· pro mnohočásticové problémy a obsahuje analýzu složitosti kvantové simulace atomo- vých jader. Klíčová slova: kvantový počítač, kvantová simulace, mnohočásticová fyzika

•Jan 1, 2014•0 citations

A Tool for Quantum Circuits Analysis

Filip Novák

Simulácia kvantových obvodov na klasickom hardvéri je kľúčovým nástrojom na validáciu kvantových programov pred nasadením na reálnych kvantových zariadeniach. V tejto práci sa venujeme dvom obmedzeniam existujúceho simulátora kvantových obvodov založeného na rozhodovacích diagramoch: jeho závislosti na komplexnej paralelnej knižnici pre rozhodovacie diagramy, ktorá vnáša zbytočnú réžiu pri sekvenčnom použití, a jeho obmedzeniu na algebraicky reprezentovateľné hradlá. Predstavíme natívne rozšírenie minimalistickej sekvenčnej knižnice pre rozhodovacie diagramy o podporu multi-terminálových binárnych rozhodovacích diagramov a integrujeme ho ako alternatívny backend, čím dosahujeme lepší výkon a nižšiu spotrebu pamäte. Ďalej zavádzame kódovanie amplitúd pomocou čísel s pohyblivou rádovou čiarkou, ktoré odstraňuje obmedzenie na množinu podporovaných hradiel a umožňuje simuláciu variačných obvodov s ľubovoľnými rotáciami, čím rozširuje riešiteľnú veľkosť problému pre Groverov algoritmus zo 40 na 64 qubitov v rámci hodinového časového limitu.

•Jan 1, 2026•0 citations

Quantum machine learning

Jan Svoboda

Přestože kvantové počítání stále není používáno v reálných aplikacích, jeho studium je nezbytné pro pochopení konceptů kvantového počítání a rozšíření znalostí o jeho možnostech. Tato práce porovnává kvantové strojové učení s kernelovými metodami v důsledku jejich přirozené podobnosti. Cílem práce je vytvořit obecný postup pro vytvoření kvantového kernelu, který bude těžko simulovatelný na klasických počítačích. Zmíněné postupy jsou posléze testovány na reálných datech s poněkud neuspokojivými výsledky.

•Jun 11, 2024•0 citations

Quantum variational methods applied in physics

Štěpán Skalka

Tato bakalářská práce se zabývá kvantovými variačními metodami a jejich aplikací ve fyzice. V teoretické části jsou popsány základní principy kvantové informatiky a variačních kvantových algoritmů. Dále jsou naznačeny možné fyzikální aplikace těchto algoritmů. Praktická část se zaměřuje na aplikaci algoritmu VQE (Variational Quantum Eigensolver) na reálný fyzikální problém, konkrétně na hledání základního stavu charmonia. Výsledky ukazují, že i přes omezení současných kvantových počítačů je možné dosáhnout relevantních výsledků, které mohou být užitečné pro další výzkum v různých oblastech fyziky.

•Aug 24, 2024•0 citations

Practical aspects of quantum computing

Vojtěch VAŠINA, Martin Friák

Článek ukazuje, jak si bez hlubokého teoretického ponoru prakticky „osahat“ kvantové počítání ve výuce: na jednoduchém dvouqubitovém obvodu (Hadamard + CNOT) vysvětluje superpozici, provázání a pravděpodobnostní povahu měření a zároveň nabízí analytické dopočítání výsledku pro kontrolu porozumění. Následně vede krok za krokem k realizaci téhož obvodu v Pythonu (Qiskit) nejprve na ideálním simulátoru a poté na reálném hardwaru IBM, kde se explicitně projeví šum a chybovost jako didakticky cenný kontrast. Součástí je i stručný návod na zřízení přístupu (instance, API klíč).

MATEMATIKA–FYZIKA–INFORMATIKA•Feb 28, 2026•0 citations

Imperfect Randomness in Quantum Information Processing

Matej Pivoluska

Nahodnosť je veľmi hodnotný zdroj v mnohých oblastiach modernej vedy. Typicky, vo vacsine aplikacii je vyžadovana dokonala nahodnosť -- uniformne distribuovane bity nezavisle od akýchkoľvek iných dat. Tento predoklad je casto využivaný pri analýze algoritmov a protokolov. Nanesťastie, je veľmi zložite dokazať už len fakt, že akýkoľvek zdroj nahodnosti je dostatocne nepredvidateľný. Požiadavka uniformnej distribucie sa v tomto svetle zda takmer nemožna. V dosledku týchto uvah je doležite zistiť, ci sa daju v aplikaciach efektivne použivať slabe zdroje nahodnosti -- neuniformne nahodne procesy ciastocne nezavisle od vonkajsich dat. Tento problem bol dokladne prestudovaný v klasickom spracovani informacie. Trochu prekvapivo, až donedavna existovalo veľmi malo srudii dopadu slabej nahodnosti na kvantove spracovanie informacie. V troch hlavných kapitolach tejto prace sa venujeme trom roznym temam prepojeným spolocnou temou slabej nahodnosti v kvantovom spracovani informacie. V kapitole 3 ukazujeme, že sifrovanie klasických sprav do qbitov zvysuje bezpecnosť kryptosystemu v pripade, že tajný kľuc použitý v symetrickom sifrovani je iba slabo nahodný. Toto je v silnom kontraste s klasickými siframi, kde nie je možna žiadna bezpecnosť ani s relativne silnými zdrojmi nahodnosti. V sirsom zmysle tento výsledok ukazuje, že kvantove zdroje možu pomocť pri klasických ulohach implementovaných pomocou nedokonalej nahodnosti. V kapitole 4, naopak ukazujeme negativny výsledok. Predstavujeme v nej utok na protokol kvantoveho zdieľania kľuca, ktorý využiva slabu nahodnosť v jednej faze protokolu. Takýto utok vyžaduje iba veľmi malý vplyv utocnika na generator nahodných cisel použitý na implementaciu protokolu. Piata kapitola ide trochu iným smerom. Ukazujeme v nej, ako sa da extrahovať dokonala nahodnosť so slabeho zdroja za pomoci kvantových zariadeni. Navyse, protokol je tzv. nezavislý na zariadeniach -- nepotrebujeme poznať presnu specifikaciu zariadeni. Toto je zaujimavý výsledok, pretože uloha extrahovania dokonalej nahodnosti s jedneho zdroj aslabej nahodnosti je v klasickom pripade nemožna.

•Jan 1, 2015•0 citations
ČlĂĄnok je Ăşvodom do problematiky kvantovej informatiky. Jeho cieÄžom je jednoduchou formou ozrejmiĹĽ problematiku kvantovĂŠho bitu – qubit. VychĂĄdzame z opisu kvantovĂŠho systĂŠmu. NĂĄsledne pomocou Machovho–Zenderovho interferometra vysvetÄžujeme princĂ­p superpozĂ­cie, ako elementĂĄrny pojem kvantovej fyziky. NadväzujĂşc na uvedenĂş teĂłriu kvantovej informatiky je spracovanĂĄ problematika kvantovĂ˝ch registrov prinĂĄĹĄajĂşca vysokĂş operačnĂş rĂ˝chlosĹĽ kvantovĂ˝ch počítačov. UvedenĂĄ teĂłria bola spracovanĂĄ ako Ăşvod kurzu kvantovej fyziky pre ĹĄtudijnĂŠ zameranie orientovanĂŠ na informatiku, perspektĂ­vne na ĹĄpecializĂĄciu kvantovĂĄ informatika.
Název práce: Kvantové výpočty v mnohočásticové fyzice Autor: Jan Brandejs Katedra: Ústav částicové a jaderné fyziky Vedoucí bakalářské práce: prof. RNDr. Pavel Cejnar, Dr., DSc., Ústav částicové a jaderné fyziky Abstrakt: Při simulaci mnohočásticových kvantových systém· obvykle dochází k exponenciální explozi výpočetní složitosti. Kvantové počítače umožňují ten- to problém principiálně vyřešit. Díky práci R. Feynmanna je známo, že axiomy teorie složitosti vychází z fyzikálních zákon·. Situace se změní, zavedeme-li do výpočetního procesu mimo klasické fyziky i kvantovou teorii. Ukazuje se, že pro efektivní simulaci kvantového systému je vhodné použít jiný, lépe kontrolovatelný kvantový systém. Realizace výpočtu s využitím q-bit· a kvantového paralelismu pak ve vybraných případech vede k zásadní redukci složitosti. Kvantové počítače potenciálně umožňují realizaci výpočt· a simulací, které jsou s klasickými počíta- či prakticky neproveditelné. Zejména na poli kvantové chemie vyvstává možnost přímočaré aplikace. Tato práce je zaměřena na použití kvantových počítač· pro mnohočásticové problémy a obsahuje analýzu složitosti kvantové simulace atomo- vých jader. Klíčová slova: kvantový počítač, kvantová simulace, mnohočásticová fyzika
Simulácia kvantových obvodov na klasickom hardvéri je kľúčovým nástrojom na validáciu kvantových programov pred nasadením na reálnych kvantových zariadeniach. V tejto práci sa venujeme dvom obmedzeniam existujúceho simulátora kvantových obvodov založeného na rozhodovacích diagramoch: jeho závislosti na komplexnej paralelnej knižnici pre rozhodovacie diagramy, ktorá vnáša zbytočnú réžiu pri sekvenčnom použití, a jeho obmedzeniu na algebraicky reprezentovateľné hradlá. Predstavíme natívne rozšírenie minimalistickej sekvenčnej knižnice pre rozhodovacie diagramy o podporu multi-terminálových binárnych rozhodovacích diagramov a integrujeme ho ako alternatívny backend, čím dosahujeme lepší výkon a nižšiu spotrebu pamäte. Ďalej zavádzame kódovanie amplitúd pomocou čísel s pohyblivou rádovou čiarkou, ktoré odstraňuje obmedzenie na množinu podporovaných hradiel a umožňuje simuláciu variačných obvodov s ľubovoľnými rotáciami, čím rozširuje riešiteľnú veľkosť problému pre Groverov algoritmus zo 40 na 64 qubitov v rámci hodinového časového limitu.
Přestože kvantové počítání stále není používáno v reálných aplikacích, jeho studium je nezbytné pro pochopení konceptů kvantového počítání a rozšíření znalostí o jeho možnostech. Tato práce porovnává kvantové strojové učení s kernelovými metodami v důsledku jejich přirozené podobnosti. Cílem práce je vytvořit obecný postup pro vytvoření kvantového kernelu, který bude těžko simulovatelný na klasických počítačích. Zmíněné postupy jsou posléze testovány na reálných datech s poněkud neuspokojivými výsledky.
Tato bakalářská práce se zabývá kvantovými variačními metodami a jejich aplikací ve fyzice. V teoretické části jsou popsány základní principy kvantové informatiky a variačních kvantových algoritmů. Dále jsou naznačeny možné fyzikální aplikace těchto algoritmů. Praktická část se zaměřuje na aplikaci algoritmu VQE (Variational Quantum Eigensolver) na reálný fyzikální problém, konkrétně na hledání základního stavu charmonia. Výsledky ukazují, že i přes omezení současných kvantových počítačů je možné dosáhnout relevantních výsledků, které mohou být užitečné pro další výzkum v různých oblastech fyziky.
Článek ukazuje, jak si bez hlubokého teoretického ponoru prakticky „osahat“ kvantové počítání ve výuce: na jednoduchém dvouqubitovém obvodu (Hadamard + CNOT) vysvětluje superpozici, provázání a pravděpodobnostní povahu měření a zároveň nabízí analytické dopočítání výsledku pro kontrolu porozumění. Následně vede krok za krokem k realizaci téhož obvodu v Pythonu (Qiskit) nejprve na ideálním simulátoru a poté na reálném hardwaru IBM, kde se explicitně projeví šum a chybovost jako didakticky cenný kontrast. Součástí je i stručný návod na zřízení přístupu (instance, API klíč).
Nahodnosť je veľmi hodnotný zdroj v mnohých oblastiach modernej vedy. Typicky, vo vacsine aplikacii je vyžadovana dokonala nahodnosť -- uniformne distribuovane bity nezavisle od akýchkoľvek iných dat. Tento predoklad je casto využivaný pri analýze algoritmov a protokolov. Nanesťastie, je veľmi zložite dokazať už len fakt, že akýkoľvek zdroj nahodnosti je dostatocne nepredvidateľný. Požiadavka uniformnej distribucie sa v tomto svetle zda takmer nemožna. V dosledku týchto uvah je doležite zistiť, ci sa daju v aplikaciach efektivne použivať slabe zdroje nahodnosti -- neuniformne nahodne procesy ciastocne nezavisle od vonkajsich dat. Tento problem bol dokladne prestudovaný v klasickom spracovani informacie. Trochu prekvapivo, až donedavna existovalo veľmi malo srudii dopadu slabej nahodnosti na kvantove spracovanie informacie. V troch hlavných kapitolach tejto prace sa venujeme trom roznym temam prepojeným spolocnou temou slabej nahodnosti v kvantovom spracovani informacie. V kapitole 3 ukazujeme, že sifrovanie klasických sprav do qbitov zvysuje bezpecnosť kryptosystemu v pripade, že tajný kľuc použitý v symetrickom sifrovani je iba slabo nahodný. Toto je v silnom kontraste s klasickými siframi, kde nie je možna žiadna bezpecnosť ani s relativne silnými zdrojmi nahodnosti. V sirsom zmysle tento výsledok ukazuje, že kvantove zdroje možu pomocť pri klasických ulohach implementovaných pomocou nedokonalej nahodnosti. V kapitole 4, naopak ukazujeme negativny výsledok. Predstavujeme v nej utok na protokol kvantoveho zdieľania kľuca, ktorý využiva slabu nahodnosť v jednej faze protokolu. Takýto utok vyžaduje iba veľmi malý vplyv utocnika na generator nahodných cisel použitý na implementaciu protokolu. Piata kapitola ide trochu iným smerom. Ukazujeme v nej, ako sa da extrahovať dokonala nahodnosť so slabeho zdroja za pomoci kvantových zariadeni. Navyse, protokol je tzv. nezavislý na zariadeniach -- nepotrebujeme poznať presnu specifikaciu zariadeni. Toto je zaujimavý výsledok, pretože uloha extrahovania dokonalej nahodnosti s jedneho zdroj aslabej nahodnosti je v klasickom pripade nemožna.